Koníčci

 PŮVOD
Španělsko: Andalusie, provincie Cádiz, Sevilla, Medinia Sidonia. Hřebčín: Jerez de la Frontera.

 HŮLKOVÁ VÝŠKA
Mezi 1,55 až 1,61 m.

 ZBARVENÍ
Typické zbarvení je bílé (bělouši)

 CHARAKTER
Andalusan je poctivý, hrdý, inteligentní s ohnivým temperamentem. Je pracovitý a velmi učenlivý,

 EXTERIÉR
Andalusan vypadá velmi elegantně a je to atraktivní kůň. Hlava je delší a často mívá lehký klabonos. Veliké oči jsou plné výrazu. Další nápadné znaky jsou: hustá dlouhá hříva, malé uši, výrazné osvalení. Kohoutek je nízký a kulatý tak jako záď. Ohon bývá nízko nasazený. Končetiny jsou silné s kratší holení a spěnkou. Žíně ocasu i Hřívy jsou hedvábně jemné.

 MOŽNOST VYUŽITÍ
Andalusan je lehčí jezdecký kůň a výborný drezurní kůň. S příměsí krve anglického plnokrevníka nebo angloaraba je to také dobrý skokan. Populární je jako cirkusový kůň.

 CHODY
Pohyb je velmi vznosný, cody jsou málo prostorné, ale pravidelné s vysokou akcí.

 ZAJÍMAVOSTI
Nedorozumění týkající se vzniku tohoto plemene spočívá v přesvědčení, že předkem andalusana bylo arabské plemeno. Španělsko je možná právě to místo, kde v době ledové koně zcela navimřeli. Je možné zde nalézt kresby koní na skalních stěnách, které zde vytvořil člověk v období neolitu. Dávný předek andalusana by měl být sorraia pony - plemeno, které stále existuje. Toto plemeno již po staletí používají pro práci obyvatelé horských oblastí Portugalska a díky tomu nikdy navymřelo. Sorraia pony se exteriérově podobá tarpanovi. Toto původní iberské plemeno se později křížilo s koňmi nájezdníků ze severu a ještě později, během arabského převládnutí, s berbery. Od 15. století se chovu andalusana věnovali zejména kartuziánští mniši. Tito mniši vyšlechtili lehčí typ koně, který nese jméno andaluský kartuzián. U koně andaluského rozlišujeme tedy dva typy. Původní barokní typ je mohutnější s hrubšími končetinami, než jaké má většina jiných jezdeckých plemen. Druhý typ - kartuziánský - má lehčí stavbu těla